.:tiskovina:.
|
Pražský spolek ochránců zvířat Nezisková organizace, která pod názvem Pražský spolek ochránců zvířat působí od roku 1991, vznikla už v sedmdesátých letech minulého století. V tehdejším totalitním Československu měla velmi omezené pravomoci a ještě více omezená byla práva zvířat. Utrácení zdravých, ale přemnožených a "nepotřebných" zvířat bylo na denním pořádku. Spolek se přesto snažil veškerá opuštěná nebo jinak strádající zvířata odchytávat a aktivně jim hledat nový domov. Jako nezisková organizace byl Spolek velmi chudý a odkázaný na finanční i materiální pomoc malé skupiny lidí.
Obrázek dostupný z www.psoz.org Také dnes, v době internetu, je hlavním cílem této organizace postarat se o opuštěná, týraná nebo zraněná zvířata, avšak specializuje se zejména na kočky, které se potulují v pražských ulicích. "Každá kočka potřebuje svého člověka." říká současná jednatelka Spolku Jaroslava Šedová. Přestože by se na první pohled mohlo zdát, že díky rozvoji médií a díky již zmíněnému internetu, se noví majitelé hledají velmi snadno a počet toulavých koček se daří minimalizovat, opak je pravdou. V současné době se odhaduje počet koček žijících v pražských ulicích na třicet až padesát tisíc. Péče o opuštěné kočky ve Spolku se liší podle toho, jedná-li se o kočku domestikovanou nebo o kočku zdivočelou. Domestikovaná kočka je zvyklá na lidi a na život v bytě. Na ulici se dostane z různých důvodů. Některá z domova uteče, jiné se zase majitel zbaví kvůli alergii. Po odchycení je domestikovaná kočka ošetřena (často trpí podvýživou nebo nějakou nemocí), vakcinována a především kastrována. Kastrace je jediný spolehlivý způsob, kterým lze zajistit, aby se po ulicích toulalo co nejméně koček. Po kastraci je domestikovaná kočka umístěna do útulku, který v současné době sídlí na pražské Palmovce, a odtud se pro ni hledá nový domov. Zájemci o nového čtyřnohého kamaráda si mohou kočku vybrat přímo v útulku nebo pomocí on-line nabídky na webových stránkách Spolku, které jsou www.psoz.org. Ne pro každou domestikovanou kočku je však možné nové majitele nalézt. Ty kočky, které jsou vážně nemocné nebo mají panický strach z lidí, musí v útulku zůstat do konce života. Přesto i ony mohou mít svého majitele, i když pouze virtuálního. Virtuální majitel si kočku vybere, ale neodnáší si ji domů, pouze má možnost chodit ji navštěvovat a finančními příspěvky se snaží o to, aby byla spokojená. Na ulicích však žijí především kočky zdivočelé, které se k novým majitelům neumisťují nikdy. Po vakcinaci a kastraci se zdivočelé kočky vracejí zpět na místo, kde byly nalezeny. S tím může být ovšem také problém. Stává se, že je zdivočelá kočka nalezena například v areálu mateřské školy, prostorách nemocnice a podobně a je proto nevhodné, aby zde žila i nadále. Spolek tento problém řeší tak, že kočce najde vhodnější prostor pro život, například v zemědělských usedlostech mimo Prahu. Pokud si lidé nemohou dovolit nějakou kočku adoptovat domů a chtějí pomoci útulku a organizaci celkově, mohou tak učinit několika způsoby. Spolek je vděčný za jakýkoliv materiální dar. Je nejen velká spotřeba krmiva pro zvířata, ale také čistících prostředků, kancelářských potřeb, dek, ručníků a potěší i odložený pelíšek nebo hračka. Útulek uvítá každého dobrovolníka, který pomůže s krmením, úklidem, ale který se také bude věnovat samotným kočkám, to znamená, že je bude hladit, česat a věnovat pozornost každé zvlášť. Kromě materiálních věcí jsou samozřejmě potřeba prostředky finanční. Peníze, které Spolek získává jako sponzorský dar především od právnických osob, použije na zaplacení léků a očkovacích látek. Spolek každoročně pořádá dvě umisťovací výstavy. Návštěvnost a zájem o kočky z útulku je obrovský a výsledky těchto výstav jsou velmi potěšující, v průměru se daří na jedné výstavě najít vhodné majitele pro 50-70% koček. Tuto šťastnou skupinku tvoří především koťata a mladé kočky, o dospělé kočky už takový zájem není. Radost z poloprázdného útulku trvá bohužel velmi krátkou dobu. Během měsíce se opět naplní jinými opuštěnými kočkami. Kromě umisťovacích výstav Spolek ve spolupráci s časopisem Naše kočky pořádá v nepravidelných intervalech soutěž s názvem Miss kočka. Porota, kterou tvoří profesionální rozhodčí i laici, neposuzuje ušlechtilost ani dokonalost tělesné stránky, ale jakýsi "kočičí šmrnc" a sympatii. Výtěžek z akce je samozřejmě věnován ve prospěch opuštěných koček. Po revoluci začal Spolek také bojovat za jejich práva. V roce 1992 byl sice přijat zákon č. 246/92 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, jeho znění je však nedomyšlené. Zákon praví, že každé zvíře je živý tvor schopný na různých stupních pociťovat bolest a zaslouží si proto, aby je člověk ochraňoval. Zakazuje týrání zvířat i propagaci jejich týrání. Za zvíře se přitom považuje každý obratlovec. Členové Spolku a další ochránci zvířat však nemají, mimo jiné, žádné právo odebrat majiteli týrané zvíře a řádné potrestání majitele je možné až poté, utýrá-li zvíře k smrti. Spolek se proto snaží už více než deset let o změnu tohoto zákona, prozatím neúspěšně. Přesto nepřestává pronásledovat lidi, u kterých bylo týrání zvířete prokázáno a snaží se situaci v mezích zákona řešit.
Zdroje: Kancelář PSOZ (M.Pujmanové 1219, Praha 4, tel: 241 731 609)
časopis Naše kočky, 2003, č.12, str. 13 PhDr. Markéta Šádková: Miss kočka 2003
Útulek (Palmovka 5, Praha 8, tel: 777 294 180)
Jaroslava Šedová (jednatelka PSOZ, mobil: 777 684 999)
RNDr. Petr Dvořák (redaktor časopisu Naše kočky, Římanská 10, Praha 10, tel: 2727 426 11)
Reportáž z Umisťovací výstavy koček. Vyd. Dobré zprávy, magazín plný optimismu [on-line]. Cit. 7.3.2005, článek dostupný z: http://www.dobrezpravy.cz/ Zákon České národní rady na ochranu zvířat proti týrání ze dne 15. dubna 1992 č. 246 Sb.
|
